15.kapitola

Luis a Antonio vešli do baru jako první. Zjevně byli ve střehu. Měla jsem pocit, jako kdybych sledovala
detektivku v televizi: chvatně vstoupili dovnitř a zaujali místo po obou stranách dveří. Málem jsem se
neubránila úsměvu. Immanuel se dokonce zašklebil, což nebyl moc dobrý nápad. Lidé jsou naštěstí ta
poslední stvoření, na která upíři upírají pozornost, pokud předpokládají problémy. Pohlední upíři, kteří
na sobě tentokrát neměli kožené bederní roušky, ale džínsy a trička, bleskově prohledali klub
a zkontrolovali všechna místa, kde by se případně mohli schovávat upíři. Kdyby požadovali, abychom se
podrobili prohlídce, vážně by porušili etiketu. Evidentně pohledem pátrali po pistolích nebo dřevěných
kolících, které by mohli držet místní upíři. Maxwell jim musel odevzdat pistoli, což udělal bez jakékoliv
námitky. Očekával to.
Luis po zevrubné kontrole baru sklonil hlavu před Ericem, přistoupil k hlavnímu vchodu, vykoukl ven
a dal Victorovu doprovodu signál, že je všechno v pořádku.
V pořadí podle míry postradatelnosti vešel celý Victorův ansámbl: manželský pár, který ho doprovázel
v Upířím polibku (normální smrtelníci Mark a Mindy), dva mladí upíři, jejichž jména jsem nikdy
nezjistila, Ana Ljudmila (která dnes vypadala mnohem lépe než minule v sado-masochistickém kostýmku)
a upír, kterého jsem viděla poprvé. Byl to Asiat se slonovinovou pletí a havraními vlasy staženými do
umně propleteného uzlu. V tradičním oděvu by určitě vypadal nádherně, ale měl na sobě jenom džínsy
a černou vestu. Žádné tričko ani boty.
„Akiro,“ pošeptala mi obdivně Heidi, která se mezitím přisunula ke mně. I ji ovládlo napětí.
„Znáte se z Nevady?“
„Och, ano,“ odpověděla. „Netušila jsem, že si ho Victor povolal k sobě. Konečně našel náhradu za
Bruna – a zároveň i za Corinnu. Tak dobrou má Akiro pověst.“
Protože byl oficiálně Victorovým zástupcem, mohl si dovolit přijít ozbrojený a netajit se tím. Akiro si
nesl meč, stejně jako další asijská upírka, kterou jsem už v minulosti viděla (také kdysi pracovala jako
osobní strážkyně). Akiro se s chladným nelítostným výrazem postavil doprostřed baru. Bylo mu jasné, že
všichni na něm visí pohledem.
Pak vešel Victor ve sněhově bílém obleku s vestou.
„Bože na nebesích,“ vydechla jsem, neschopná podívat se komukoliv do očí. Tmavé vlnité vlasy měl
pečlivě upravené a z ucha mu visela zlatá kulatá náušnice. Na nohou měl dokonale naleštěné černé boty.
Byl k sežrání. Skoro jsem litovala, že musíme zabít tak krásného chlapa, a mrzelo mě, že je tak odhodlaný
ničit nám život. Odložila jsem kabelku na barový pult a rozepnula ji, abych se do ní v případě potřeby
rychle dostala. Immanuel sjel ze stoličky, ustoupil ke zdi a upřel pohled na přicházející skupinku. Heidi
se postavila ke mně a Victor mezitím zaplul do hlavní části baru.
Přestože jsem měla oči přišpendlené k Victorovi, podlehla jsem nutkání oslovit Heidi. Zdálo se mi totiž,
že zaujala místo vedle mě z nějakého důvodu. „Co váš syn?“ zeptala jsem se jako se většina lidi ptá svých
známých na jejich blízké.
„Eric mi nabídl, že ho můžu přivézt sem,“ odpověděla Heidi, ale přitom nespouštěla oči z upíří
návštěvy.
„To je skvělá zpráva,“ odpověděla jsem. Myslela jsem to vážně. Další upír na naší straně.
Mezitím začalo obřadné vítání.
„Victore,“ pozdravil hosta Eric. Došel k němu prostředkem baru a zůstal stát dobré dva metry od něj.
Byl dost chytrý, aby ho nevítal příliš nadšeně, protože by tím regenta jenom okatě varoval, že se na něj
valí nějaká pohroma. „Vítejte v Transfusii! Jsem rád, že vás tu můžeme uvítat,“ řekl a uklonil se. Akiro
zachoval kamennou tvář, jako kdyby Erica vůbec neviděl.
Victor, vedle něhož stáli Luis a Antonio, každý z jedné strany, sklonil vlasatou hlavu. „Šerife, tohle je
Akiro, moje pravá ruka,“ řekl s oslnivým úsměvem. „Nedávno souhlasil, že se přestěhuje z Nevady do
Louisiany.“
„Vítám zde tak známého upíra, jako je Akiro,“ odpověděl Eric. „Určitě budete pro regenta velkým
přínosem.“ Dokázal se chovat stejně odtažitě jako jeho protivník.
Akiro musel zareagovat na šerifovo přivítání, protože stál v potravním řetězci níž než on, ale evidentně
se mu do toho příliš nechtělo. Jeho pokývnutí hlavou bylo téměř neznatelné.
Ach, ti upíři!
Výborně, pomyslela jsem si rozčileně. Victor si musel jako náhradu za svého bývalého zástupce najít
zrovna tohohle nejlepšího bojovníka. Právě teď. „Akiro asi umí dost dobře bojovat, že?“ zašeptala jsem
k Heidi.
„Dá se to tak říct,“ opáčila suše a vykročila vpřed, aby pozdravila svého regenta. Všichni Ericovi upíři
se před ním museli vystřídat a ujistit ho svou oddaností. Jock, který se zařadil mezi Ericovy podřízené
nejpozději, předstoupil před Victora jako poslední. Bylo zřejmé, že kdyby k tomu dostal šanci, klidně by
Victorovi zlíbal zadek.
Mindy věnovala Jockovi špatně načasovaný chlípný pohled. Byla úplně hloupá, ale to ještě
neznamenalo, že musí zemřít. Napadlo mě, jestli bych ji nemohla nějak přimět, aby odešla na záchod, než
přijde čas k útoku. Ne! Pokud to nenapadne ji samotnou, znamenalo by to totéž jako zamávat Victorovým
lidem před očima rudým hadrem. Upřela jsem pohled na hosty a začala se připravovat na události, které
přijdou.
Tohle bylo ze všeho nejhorší – čekání, plánování a vědomí, že se budu usilovně snažit zabít lidi, kteří
teď stáli přede mnou. Dívala jsem se jim do očí a doufala, že během následující hodiny zemřou. Necítí se
takhle nějak vojáci? Nepropadala jsem strachu, jak jsem očekávala; zavládl ve mně zvláštní tichý klid.
Možná proto, že po Victorově příchodu se už náš plán nedal zastavit.
Když se Victor posadil na prostřední židli a naznačil tak, že je spokojený s přivítáním, Eric přikázal
Jockovi, aby přinesl nápoje. Upíří hosté čekali, až se Luis napije ze sklenice, kterou si náhodně vybral na
doneseném podnosu. A když ani po několika minutách nezemřel, hosté si rozebrali sklenky a jeden po
druhém se napili. Nálada se značně uklidnila, protože podávané nápoje byly naprosto v pořádku:
ohřívaná syntetická krev nejlepší značky.
„V Transfusii se zákony dodržují do posledního písmene,“ poznamenal Victor a usmál se na Erica.
Mindy seděla mezi nimi a opírala se Victorovi o rameno. Před sebou měla dietní kolu s rumem. Její
manžel Mark, který seděl po Victorově levici, se zřejmě necítil dobře. Byl pobledlý a tvářil se apaticky.
Všimla jsem si ran po špičácích na jeho krku a napadlo mě, jestli Victor příliš nepodlehl svým vášním.
Ale nezdálo se, že by to Mindy dělalo těžkou hlavu.
„Ano, regente,“ odpověděl Eric a oplatil mu úsměv se stejnou vřelostí. Víc k tomu neřekl.
„Vaše krásná žena?“
„Samozřejmě je tady,“ řekl Eric. „Jaký by to byl večer bez ní?“ Mávl na mě, abych k nim přišla,
a Victor zvedl sklenici na znamení, že se mu líbím. Podařilo se mi nasadit spokojený výraz. „Victore,“
řekla jsem, „moc mě těší, že jste dnes večer přišel.“ Zůstala jsem u „spokojeného“ výrazu. Victor určitě
nečekal, že dokážu skrývat pocity stejně dobře jako Eric, a já mu nemínila ani v nejmenším naznačit, že by
to mohlo být jinak.
Eric mě tu samozřejmě neviděl moc rád. Jasně mi oznámil, že křehká smrtelnice by neměla být při tom,
když spolu bojují upíři. Teoreticky jsem s ním souhlasila. Taky bych radši zůstala doma – ale uschla bych
tam hrůzou. Můj pádný argument zněl, že kdybych tam nepřišla, vzbudilo by to Victorovo podezření.
Okamžitě by zbystřil pozornost a poznal, že se na něj něco chystá. Když jsem to na naší konspirativní
schůzce vysvětlila, Eric nemohl nic namítnout.
Akiro si stoupl za Victorovu židli. Hmmm, nepříjemné… Začala jsem uvažovat, co s tím můžu udělat. Za
Ericem stála Pam. Když na mě Eric mávl rukou, přišla jsem k němu s kabelkou přes ramenou a úsměvem
na tváři.
Colton a Audrina splynuli s pozadím a roznášeli po klubu pití.
Heidi si k mému údivu klekla vedle mojí židle na jedno koleno a nasadila ostražitý výraz. Eric k ní
sklopil oči, ale nijak to nekomentoval. Heidi se chovala, jako by jí Eric přikázal, aby na mě dohlížela
během společensky vypjatého uvítání. Podívala jsem se na ni, ale Heidi můj pohled neopětovala. Tak tak,
přesně tohle se stalo. Aspoň to ale nevybočovalo z „normálu“ a hosté neměli žádný důvod ke
znepokojení.
„Bille!“ zavolal Eric. „Jsme připravení!“
Bill vyšel z chodby v zadní části baru s úsměvem na tváři – tak zářivý úsměv jsem u něj nikdy neviděla
– a mávl rukou k chodbě (ta-dá!), aby oznámil Bubbův příchod.
A že to byl pořádný příchod! Ten Victorův se vedle něj krčil v koutě.
„Božínku,“ zamumlala jsem. Bubba měl na sobě červenou kombinézu, kterou někdo musel posypat
třpytivým prachem. Úplně celá byla pošitá falešnými drahokamy a flitry. Vlasy měl vyčesané do
úctyhodného pompadouru, na nohou měl černé boty a na prstech masivní prsteny. V obličeji mu zářil jeho
úchvatný lehce pokřivený úsměv, ze kterého se ženám na celé planetě podlamovala kolena. Mával rukama
na všechny strany, jako by tu místo hrstky diváků byly tisíce fanoušků. Bill se postavil vedle přehrávače,
který přinesl Maxwell, a když Bubba vystoupil na maličké pódium a všem nám moc poděkoval, světla
zhasla. Bill zapnul hudbu. Zazněla písnička Kentucky Rain.
Bylo to dokonalé. Co na to můžu říct?
Victor byl naprosto u vytržení, nebo přinejmenším natolik, jak si mohl dovolit muž, který musel být
neustále ve střehu. Naklonil se kupředu – Mindy, Mark a ostatní upíři pro něj byli jen vzduch –, aby si
všechno mohl náležitě užít. Koneckonců měl u sebe Akira, který ho hlídal. A Akiro bezpochyby konal
svoji povinnost. Za celou dobu se na Bubbu ani jednou nepodíval a místo toho neustále obhlížel místnost.
Luis a Antonio se postavili k předním dveřím a hlídali mu záda. Akirovy oči mezitím jezdily po celém
prostoru před Victorem zprava doleva a zase nazpět.
Bubba se uklonil za mohutného aplausu naší skrovné skupinky, která se snažila tleskat co nejhlasitěji.
Bill znovu pustil hudbu a tentokrát jsme slyšeli tóny písně In The Ghetto.
Victorovi kanuly po tvářích rudé slzy. Ohlédla jsem se přes rameno a všimla si, že Luis a Antonio jsou
také naprosto uchvácení. Dva bezejmenní upíři stojící vedle Billa měli ruce založené na prsou a sledovali
vystoupení jako zhypnotizovaní.
Ana Ljudmila si na hudbu evidentně moc nepotrpěla. Se znuděným výrazem seděla na kraji jednoho
z boxů nedaleko hlavních dveří. Viděla jsem na ni přes Markovo rameno. Thalia, která byla oproti Aně
Ljudmile poloviční, se k upírce přikradla a mlčky jí strčila před oči podnos s nápoji. Ana Ljudmila
nonšalantně přikývla, sáhla po láhvi a důkladně se napila. Hned vzápětí jí po tváři přeletěl zděšený výraz
a úplně se zhroutila. Thalia popadla láhev, která Aně Ljudmile vyklouzla z ruky. Smrtelně nebezpečná
starodávná upírka pak odsunula schlíplé tělo Any Ljudmily dál do boxu, otočila se k pódiu a zůstala stát
tak, aby zakryla její nohy. Celá epizoda netrvala ani třicet vteřin. Netušila jsem, co bylo v tom nápoji.
Nějaké tekuté stříbro? Bylo to možné? Náš malý doplňkový plán závisel na tom, že jeden z upírů se ocitne
mimo dohled ostatních. Naštěstí se podařil.
Jeden protivník pryč. Chtěli jsme jich zlikvidovat co nejvíc, než dojde přímo k boji.
Palomino, která mezi všemi vynikala světlými vlasy a krásnou zlatou pletí, došla po drobných krůčcích
k Antoniovi. Upoutala jeho pozornost a usmála se na něj, ale dávala si pozor, aby to nepřepískla.
Moje kabelka ležela v úzkém prostoru mezi mou a Ericovou židlí. Ponořila jsem do ní ruku, vytáhla
naostřený kolík a vtiskla ho do Ericovy vyčkávající dlaně. Na chvilku jsem se mu opřela o rameno, abych
zakryla svůj manévr, ale pak jsem se zase narovnala a poskytla mu potřebný prostor.
Maxwell Lee, který stál u dveří na chodbu, si svlékl sako a opatrně je složil. Cenila jsem si jeho péče
o oblečení, ale to už rovnou mohl vykřiknout, že se něco chystá. Zřejmě si to uvědomil, protože hned nato
se posadil na kraj sedadla v boxu.
Dokud se Bubba držel balad, dokázal všechny okouzlit, ale jako další skladbu si vybral Jailhouse Rock
a jeho vystoupení v tu chvíli nabralo smutný směr. Vstup do světa upírů mu sice pomohl vyrovnat se
s fyzickou slabostí, ale bylo na něm patrné, že zemřel ve špatné fyzické kondici a projevovaly se na něm
známky stárnutí. Při taneční skladbě působila jeho snaha lehce pateticky. Všimla jsem si, že zájem
nepříliš početného publika lehce ochabuje.
Změna celkového tónu Bubbova vystoupení byla chyba, ale nikdo ji nemohl předvídat.
Cítila jsem, jak Eric vedle mě napíná ruku. Rychlostí blesku se předklonil ve snaze odstrčit Mindy
Simpsonovou, která seděla po jeho levici, a rozmáchl se, aby Victora bodl kolíkem do hrudníku. Byl to
dokonalý přepad. Kolík by přesně zasáhl cíl, kdyby Akiro se stejně děsivou rychlostí nevytáhl meč
a nemáchl jím po Ericovi.
Mindy se bohužel ocitla ve špatném okamžiku na špatném místě. Akirův meč ji cestou k Ericově ruce
zasáhl do ramene a projel jím jako máslem. Její kosti a maso však nebezpečnou zbraň zpomalily natolik,
že Eric stačil uhnout.
Zavládl naprostý chaos.
Mindy začala ječet a během několika vteřin byla mrtvá. Ztratila neuvěřitelné množství krve. Během
jejího skonu se téměř současně odehrála spousta věcí. Zatímco Mark na ni zůstal civět s pokleslou čelistí,
Victor se snažil odstrčit Mindyino mrtvé krvácející tělo, Akiro z něj vytahoval meč a Eric se sklonil
a vyrazil vpřed, aby uhnul další ráně. Krvácel z paže, ale díky Mindyině neočekávanému zásahu ji stále
mohl používat. Napřímila jsem se a uskočila vzad, abych nepřekážela. Přitom jsem povalila židli
a narazila do Luise, který běžel chránit svého pána. Vletěla jsem mu přímo do cesty a oba jsme se svalili
na zem. Naštěstí pro mě se příliš soustředil na upíří část souboje a nepovažoval mě za nebezpečnou.
Jenom mě využil jako odrazový můstek.
Nebudu tvrdit, že mi to bylo příjemné, ale aspoň mě přitom nezabil.
Vyškrábala jsem se do podřepu a horečně přemýšlela, co bych teď měla podniknout. V přítmí bylo těžké
odhadnout situaci. Poznala jsem, že dva upíři, kteří bojují u hlavních dveří, jsou Palomino a Antonio,
a drobná postava letící vzduchem musela být Thalia. Chtěla přistát Akirovi na zádech, ale upír se na
poslední chvíli – neuvěřitelně rychle – otočil a Thalia mu přistála na hrudníku. Akiro zavrávoral. Jeho
meč se nehodil k boji zblízka, zvlášť když se mu Thalia ze všech sil snažila rozsápat hrdlo vyceněnými
zuby.
Mark Simpson klopýtal pryč, co nejdál od mrtvoly své ženy a bojujících upírů. „Proboha, proboha!“
opakoval neustále. Podařilo se mu schovat za bar, kde popadl láhev a začal pátrat po někom, koho by
mohl praštit. S pocitem, že ho zvládnu, jsem vstala z podřepu.
Colton s ním byl hotový, než jsem se k nim dostala. Sám popadl láhev a praštil s ní Marka do hlavy. Ten
jen zavrávoral a svezl se na zem.
Zatímco Thalia zaměstnávala Akiru, Eric a Pam se rozběhli proti Victorovi. Nic takového jako férová
rvačka v baru neexistovalo. Blokovali regenta z obou stran.
Maxwell Lee přesnou ranou zezadu probodl kolíkem Antonia, který zápasil s Palomino.
Slyšela jsem Bubbu, jak vyděšeně křičí. Doběhla jsem na pódium a chytila ho za paži.
„Pššš, to je v pořádku,“ řekla jsem. Barem se rozléhal jekot a řev tolika lidí, že mě přes něj určitě
neslyšel, ale když jsem to zopakovala nejmíň podvacáté, Bubba se (díkybohu) utišil. „Slečno Sookie, chci
pryč,“ řekl.
„Dobře,“ odpověděla jsem co nejklidněji a nejvyrovnaněji, přestože bych se sama nejraději rozkřičela.
„Vidíte tamhle ty dveře?“ Ukázala jsem na vchod, který vedl do zadního traktu baru, k Ericově pracovně
a všemu ostatnímu. „Jděte tam a počkejte. Vedl jste si skvěle, vážně skvěle! Bill se určitě za chvilku
vrátí.“
„Tak jo,“ řekl Bubba nešťastně a jeho silueta se vydala vstříc světlu, které vycházelo z otevřených
dveří. Billa jsem našla zakrátko. Prodíral se mezi bojujícími a nespouštěl oči ze svého svěřence. Chytil
Bubbu za paži a odvedl ho do bezpečí, což byla pro dnešní večer jeho práce. S pocitem hrdosti jsem si
všimla, že za Billem zůstal ležet na podlaze jeden bezejmenný upír, který se už začínal rozpadat v prach.
Skoro veškerou pozornost jsem soustředila na Bubbu, a tak jsem si nevšimla Audriny, která klopýtala ke
mně a držela se za krvácející krk, dokud se se mnou nesrazila a já nespadla na kolena. Nevěděla jsem, co
má v úmyslu – možná se snažila dostat k baru, aby si vzala utěrku a zastavila krvácení, možná se jen
snažila uniknout útočníkovi –, ale nepodařilo se jí to. Rozplácla se na zemi asi metr ode mě. Nemohla
jsem jí nijak pomoct. Sotva jsem se dotkla jejího zápěstí, něco se za mnou pohnulo. Stačila jsem od
Audrinina těla uskočit právě včas, abych se vyhnula Jockově ráně. Měl skvělé instinkty potřebné k přežití,
protože místo na upíry se vrhl na normální smrtelnice. Indira v rozevlátém sárí Jocka popadla za silnou
paži a otočila ho takovou silou, že se přilepil na zeď jako dělová koule. Ve stěně zůstala trhlina a Jock
vrávoravě ustoupil. Indira se svezla na zem, sáhla mu mezi nohy a sevřela dlaně. Jock zařval jako tur,
dupal a kopal, ale Indira ho přesto vykastrovala.
Soutěž o „nejhorší věc, jakou jsem kdy viděla“, měla nového vítěze.
Jock, z jehož těla tryskala hustá tmavá krev, k ní klopil oči, zatímco Indira vítězoslavně ječela. Náhle
však v sobě našel netušenou sílu a praštil ji sevřenými pěstmi do spánku. Indira odletěla pryč a tentokrát
skončila na zdi zase ona. Zůstala ležet na zemi a pohazovala hlavou, jako kdyby odháněla poletující
mouchy. Jock po ní okamžitě skočil, ale podařilo se mi chytit ho za rameno a aspoň trochu jeho výpad
zpomalit. Když doběhl k Indiře, byla už natolik při vědomí, že se zvedla a přehodila mu přes tvář vlající
kus svého sárí, čímž ho na chvilku oslepila. Mezitím chytila kolík, který jsem jí hodila, a zabodla ho
Jockovi srdce.
Sbohem, sotva jsem vás poznala…
Pokusila jsem se rychle sečíst ztráty.
Jock byl mimo hru. Mindy a Mark Simpsonovi byli mimo hru. Ana Ljudmila byla mimo hru. Antonio byl
mimo hru. Neznámý nepřátelský upír číslo jedna byl mimo hru. Luis… Kam se poděl? Zvenčí ke mně
dolehla střelba, která zodpověděla moji otázku. Luis samozřejmě vběhl do baru a v rameni mu zela rána.
Mustafa na něj čekal s dlouhým nožem. Luis však přes své zranění kladl zuřivý odpor. Také on využil
schovanou zbraň. Vytáhl dýku, a dokonce se mu podařilo Mustafu říznout, ale Immanuel ho v tu chvíli
kopl zezadu do kolenního kloubu a Luis se složil na zem. Rubio využil Luisova oslabení a probodl ho
kolíkem. „Krucinál,“ utrousil Mustafa znechuceně, ale přesto se před Rubiem uklonil. Rubio mu jeho
gesto udiveně oplatil.
Palomino čelila potížím s neznámým nepřátelským upírem číslo dvě, který bojoval jako smyslů zbavený.
Zakrvácená Palomino začínala slábnout, protože nebyla tak dobrá bojovnice jako její mnohem starší
a zkušenější soupeř. Parker, který také nepatřil mezi nejudatnější muže, se držel za nepřítelem a neustále
mu útočil na záda sekáčkem na led. Nebylo to příliš účinné, ale nepřítele to evidentně vyvádělo z míry.
Kdykoliv se hřmotnému upírovi, který poprvé zemřel někdy po třicítce, zacelily rány, Parker je opět
otevřel. Muselo to bolet jako čert. Parker měl zjevně příliš velký strach, než aby se k upírovi přiblížil
a probodl mu srdce. Palomino byla vinou svých zranění příliš pomalá, takže ho nedokázala znehybnit.
Mustafa, který přišel o kořist v podobě Luise, odstrčil Parkera stranou a dramatickým máchnutím čepele
usekl upírovi hlavu.
Z nepřátel zůstali na nohou pouze Akiro a Victor.
Oba věděli, že bojují o život. Pam měla ústa zbrocená krví, ale nevěděla jsem jestli svou, nebo
Victorovou. Cítila jsem, jak mě do břicha tlačí deneb sar, a znovu mě napadlo, že bych ho vytáhla. Akiro
se ale rozmáchl a usekl Thalii ruku. Upírka ji při pádu zachytila a Akira s ní praštila. Zároveň za něj
přiskočila Heidi a probodla mu krk.
Akiro upustil meč a chytil se za hrdlo a já jsem mezitím sebrala jeho zbraň, aby se jí zase nezmocnil.
Meč měl dlouhou čepel a byl lehčí, než jsem předpokládala. Udělala jsem krok vzad, abych se vyhnula
Akirovým šmátrajícím rukám. Victor odhodil Erica na zeď, srazil Pam na záda a přímo přede mnou se na
ni vrhl. Zakousl se jí do krku a rukama jí pevně sevřel ramena.
Pam ke mně s podivně klidným výrazem zvedla oči. „Udělej to,“ řekla.
„Ne!“ Mohla bych Pam seknout.
„Udělej to!“ Nedala mi na vybranou. Rychle zvedla ruce a popadla Victora za paže, aby ho přidržela na
místě.
Eric klopýtavě vstal. Z rány na hlavě, na paži a na boku mu vytékala krev. Soudě podle jeho
zakrvácených úst se mu nejméně jednou podařilo Viktora kousnout. Sklopila jsem pohled k Pam, která
s vypětím všech sil svírala našeho úhlavního nepřítele. Kývla hlavou, pootočila ji stranou a zavřela oči.
Mrzelo mě, že nemůžu udělat totéž. Nadechla jsem se a máchla mečem.