Období: únor 2013

První víkend po dlouhé době, kdy chtěl Nick jen odpočívat. Klid. Spánek. Kino s Emily. číst dál

Skrz hustý déšť vypadala Whittingtonská nemocnice jako velký šedohnědý panelák. Nick si stáhl kapuci hluboko do obličeje, i tak ale zmokl. Malý balíček s Jamieho oblíbenou čokoládou, který s sebou nesl, strčil do bezpe­čí vnitřní kapsy nepromokavé bundy. číst dál

Zpráva od Victora přišla uprostřed noci, zvonění vytrhlo Nicka z hluboké­ho spánku. Displej mobilu pronikavě svítil v černočerné tmě pokoje. číst dál

Victor vypnul počítač. „Kdo toho člověka do hry naprogramoval?“ zeptal se nevěřícně. „Koho mohlo něco tak příšerného napadnout?“ číst dál

Zpráva, kterou Victor brzy ráno poslal, byla dobrým vodítkem: Skřeti žva­ní o Ortolanovi a jeho temných bratrech. Možná by to mohla být stanice Blackfriars. číst dál

Následujícího dne se neobjevily ani plakáty, ani Brynne. Nebylo těžké po­chopit, proč raději zůstala doma. Ale žádnou blbost přece neudělá, nebo snad jo? Nick přemýšlel, jestli jí má zavolat, nakonec se ale rozhodl přene­chat tu práci na panu Watsonovi. O přestávce ho oslovil. číst dál

Toasty, marmeláda a čaj. Victor jim další ráno přinesl snídani do postele. „Posilnění pro velký boj,“ řekl. číst dál

Konečně zase víkend. A konečně pozvání od Victora. Všichni u něj přespí, v jeho studiu, jak to nazýval. „Zahrát, pokecat, popít čaj,“ řekl do telefonu. „Musíš bezpodmínečně přijít. Zjistil jsem pár super věcí!“ číst dál

„Zapomeň,“ řekl Greg. 1 když od jeho pádu uplynuly skoro dva týdny, odřeniny byly stále ještě zřetelné. číst dál

Před domem číslo třicet dva stál velmi zvláštní člověk. Rudá bradka, dlou­hé rudé vlasy. Obojí měl spletené do copu. Musel čekat na Nicka, protože hned, jak ho zahlédl, šel přímo k němu. číst dál

Na bohyni rána také Nick myslel hned, jak mu další den zazvonil budík. Hémerá. Nemohl se dočkat, až Emily uslyší. Co zažila, jak to šlo, jestli už dostala nějaký úkol. Pomůže jí a určitě bude brzy přihlížet dalšímu hraní. Když nebude uprostřed všeho dění, bude možná jednodušší rozeznat mo­tivy a pozadí toho všeho. Vzory. Ve sprše si pískal a oblékal se se zpěvem. Dnes bude dobrý den. číst dál

Stalo se to během další volné hodiny. Nick seděl sám v jedné ze studijních místností a pokoušel se biflovat chemické vzorce. Dveře na chodbu byly otevřené, a když v jednu chvíli zdvihl hlavu, šel zrovna kolem Colin. Velmi potichu, velmi opatrně. Tak opatrně, že to hned vyvolalo Nickovu zvěda­vost. Nick odsunul židli a postavil se tak, aby při tom nenadělal žádný hluk. Pozoroval Colina, jak se dál plíží chodbou. Teď zabočil doleva. Nick ho následoval. Šel na nějaké tajné setkání? číst dál

Další den začal zářivě a zlatavě, jako kdyby chtěl reálný svět Nicka zlákat krásami podzimu na svou stranu, ale toho to jen provokovalo. Mlha a déšť by se k jeho náladě hodily mnohem lépe, stejně jako tma. Ale dnes odpo­ledne si půjčí Finnův notebook, hru znovu nainstaluje a pak se uvidí, co dál. V nejhorším by musel začít úplně od začátku. Tentokrát jako upír. Nebo barbar. číst dál

Katedrála temna, napadne Sariuse, když stojí tváří v tvář poslovi. Nacháze­jí se v obrovském prostoru s okny ve tvaru špičatých oblouků, jimiž do­vnitř neproniká žádné světlo, i když to vypadá, jako by sklo zářilo jasnými barvami. Mezi okny stojí kamenné sochy a zírají do prázdna; jsou dvakrát větší než Sarius, mají obličeje démonů a andělská křídla. číst dál

Nick si nemohl vzpomenout, kdy naposledy spal tak špatně jako minulou noc. Neustále si v myšlenkách přemílal svůj úkol, střídavě se uklidňoval a střídavě propadal panice, stokrát se pokoušel představit si scénář násle­dujícího dne. Snažil se vymyslet plán, ale nejpozději ve chvíli, kdy odšrou­boval víčko termosky a chtěl dovnitř vsypat neznámou látku, film se mu pokaždé přetrhl. číst dál