Období: rok 2013

Informace o žolíkách číst dál

„Já jsem těhotná?“ Automaticky jsem vystřelila rukou k bříšku, jako by se mělo v ten okamžik stát něco zvláštního. číst dál

Z posledních sil a s posledními zbytky naděje jsem ještě jednou zkusila zalomcovat oky, která mi svírala zápěstí. Jedno se pohnulo a než se nade mnou objevil v celé své vlkodlačí mohutnosti a chlupaté ohyzdnosti, vytáhla jsem dlouhý hřeb ze ztrouchnivělého houbou prolezlého dřeva. Někdo by jim měl říct, že vlhkost nedělá masivnímu nábytku moc dobře. číst dál

„Miluji tě, Abby, tak moc tě potřebuji.“ Vztyčil se nade mnou, opírajíc se o lokty. Jeho hebká ústa pomalu laskala můj obličej. Každý dotek byl lehounký, jako zatřepotání motýlích křidélek. číst dál

„Miluji tě, Abby, tak moc tě potřebuji.“ Vztyčil se nade mnou, opírajíc se o lokty. Jeho hebká ústa pomalu laskala můj obličej. Každý dotek byl lehounký, jako zatřepotání motýlích křidélek. číst dál

„Abby, jen klid.“ Alexovy mohutné paže se kolem mne omotaly a konejšivě mne vtáhly do jeho horké náruče. Ještě pořád byl od pasu nahý a tak mi dal okusit ten nádherný pocit, dotýkat se jeho holé kůže. Hruď měl hebkou a hladkou, stejně jako Adrian, avšak to neuvěřitelné teplo, co z něho vyzařovalo, to jsem od svého muže neznala. číst dál

Pokrčila jsem rameny a cítila se nepřístojně. Vtrhla jsem do jeho života, aniž bych o něm cokoliv věděla. Aniž bych znala jeho tajemství, co ho po nocích trápí a jaké zlé sny ho budí ze spaní. On byl tím, kdo mi dodával sílu a já tu jen tiše seděla a nevěděla, co říct. číst dál

Týden, jak dlouhá se to zdá být doba. Jenže jen pokud se na něco těšíte a to nebyl zrovna můj případ. Když před pár dny, celý sinalý úbytkem krve, Alex odcházel, neusmíval se. Ani já se nedokázala donutit k povzbudivému úsměvu. Jediný, kdo to viděl pozitivně, nebo to alespoň velmi přesvědčivě hrál, byl Adrian. Sice jsme se všemožně vyhýbali tématu pátečního poledne, ale on se snažil poukazovat především na kladné stránky naší dohody. číst dál

„Napustím ti vanu.“ Klekl si ke mně a položil mi dlaně na kolena. číst dál

Bylo něco před polednem, když Adrian zastavil na konci mýtiny a pomohl mi vystoupit. číst dál

„Máš hlad?“ Vtiskl mi polibek za ucho. číst dál

Adrian přistoupil k Alexovi až na délku paží a chvíli spolu hráli hru, kdo uhne pohledem jako první. Ani jeden z nich nevypadal, jako že by mohl být ten první. číst dál

Otočila jsem se na bok. Seděl na kraji postele a pozoroval mě. Mlčky jsem mu ten zkoumavý pohled oplácela, rozhodnuta neuhnout první. číst dál

Zamžourala jsem na dřevěný strop nade mnou. Páni, tak tohle je nebe? No, trochu divný, ale co, darovanému koni… Brr, říkal tady někdo slovo kůň? číst dál

„Vstávej, Abby.“ Vydechl mi do tváře a pak mne políbil na špičku nosu. číst dál