Šedý kašmírový svetr,nebo modrobílý se vzorkem,to byla otázka.Cassie stála před zrcadlem s pozlaceným rámem a střídavě před sebou držela to první,nebo to druhé.Modrobílý,rozhodla se.Modrá byla její oblíbená barva a zdůrazňovala modř jejích očí.Buclatí cherubíni na vršku starobyle vyhlížejícího zrcadla s ní podle všeho byli za jedno a souhlasně se na ni usmívali.Teď,když skutečně nastal první den školy,si Cassie uvědomila,že se těší.Pochopitelně byla taky nervózní,ale už to nebyla ta neúprosná a beznadějná hrůza,kterou v tento den očekávala.Bylo na tom něco zajímavého,nastoupit do školy v novém městě.Bylo to jako začít nový život.Třeba spolu s tím získá i zbrusu novou osobnost.Doma by ji kamarádky nejspíš popsaly jako "milou,ale plachou" nebo "vtipnou,ale hodně tichou".Jenže tady to nikdo nevěděl.Možná se z ní letos vyklube Cassie - extroverta,nebo Cassie - padanka.Třeba by mohla být i dost dobrá pro tu ívku se zářivými vlasy.Při tom pomyšlení začalo Casiino srdce bušit rychleji.Všechno záleželo na prvních dojmech.Je naprosto důležité,aby na začátku dobře zapůsobila.Cassie si natáhla modrou vestu a úzkostlivě si znovu prohlédla odraz v zrcadle.Litovala,že toho nemůže udělat víc se svými vlasy.Měla je jemné a lehce zvlněné s pěkným odstínem.Jen by si přála,aby s nimi mohla provést něco odvážnějšího.Jako ta holka v reklamě - podívala se na magazín,který ležel otevřený na jejím nočním stolku.Koupila si ho zvlášť pro tuhle příležitost minulý týden,když si zajela do města,aby se podívala,co letí na začátku školního roku.Už se jí nepodařilo sebrat odvahu zajít se znovu podívat k viktoriánskému domu,i když kolem něj pomalu projížděla v babiččině Volkswagenu Rabbit přezdívaném Zajda v naději,že se s tou dívkou "náhodou" setká.Jo,zítra si stáhnu vlasy jako modelka v té reklamě,rozhodla se.Když se chytala odejít,zaujalo ji něco na protější stránce časopisu.Rubrika s horoskopy.Rak,její znamení,jako by na ni zíral.Její oči automaticky četly slova:Znovu se vás zmocnila neodbytná nejistota.Přišel čas začít myslet pozitivně!Pokud tohle nepomůže,mějte na paměti,že nic netrvá věčně.Snažte se tento měsíc vyhnout výkyvům v osobních vztazích.I bez nich máte dost starostí.Horoskopy jsou snůška neskutečných blábolů,pomyslela si Cassie a zlostně časopis zavřela.Máma to vždycky říkala a měla pravdu. "Ta neodbytná nejistota" - stačilo někomu říct,že se cítí nejistě,a oni si tak skutečně začali připadat!Nebylo na tom nic nadpřirozeného.Pokud ale v nadpřirozeno nevěří,jak tedy vysvětlí ten chalcedonový amulet,který má v kapse na batohu?Zatnula zuby,vytáhla ho a uložila ho do pokladničky,pak sešla dolů,aby se rozloučila.***Škola byla impozantní dvoupatrová budova.Tak impozantní,že potom,co Cassie zaparkovala Zajdu,měla skoro strach se k ní přiblížit.Vzhůru na kopec vedlo několik úzkých cestiček a Cassie se nakonec odvážila po jedné z nich vydat.Na vršku se jí úzkostí stáhlo hrdlo a nezmohla se na nic jiného než udiveně koukat kolem sebe.Proboha,její nová škola vypadala spíš jakouniverzita nebo tak něco.Jako historická budova.Na kamenném průčelí budovy se skvěl hrdý nápis Střední škola v New Salemu,založeno roku 1693.Tohle město bylo tak staré?Víc jak tři sta let?Nejstarší domy,na které byste narazili v Resedě,mohly mít nanejvýš takových padesát let.Nejsem plachá,opakovala si Cassie a nutila se jít kupředu.Jsem Cassie,ztělesněné sebevědomí.Neskutečně hlasitý řev ji přiměl prudce otočit hlavu a jenom díky instinktu stihla uskočit právě včas,aby neskočila přejetá.Srdce jí splašeně tlouklo.Stála a přitrouble zírala na tu věc,co ji div nesrazila.Po stezce pro cyklisty se řítila motorka.Ovšem ještě víc ji překvapila osoba,která jí řídila - byla to dívka,oblečená v přiléhavých černých džínsech a v motorkářské bundě.Její elegantní,vysportovaná postava působila drsňáky,když se ale potom,co zaparkovala motorku u stojanu na kola,otočila,Cassie viděla,že ve tváři je nádherná.Měla drobný,žensky přitažlivý obličej lemovaný tmavými kadeřemi,které spadaly okolo,a na kráse mu ubíral jen rozmrzelý,vyzývavý výraz."Na co civíš?"zeptala se zničehonic.Cassie sebou škubla.Nejspíš na ni opravdu civěla.Dívka udělala krok vpřed a Cassie se přistihla,že před ní ustupuje."Promiň - Nechtěla jsem - "Snažila se na ni nedívat,ale bylo to těžké.Ta holka měla pod bundou krátký černý top,který jí odhaloval pupík,a Cassie zahlédla přímo nad látkou cosi,co vypadalo jako malé tetování.Mělo tvar půlměsíce. "Promiň,"zopakovala Cassie bezmocně."Ještěže tak.Nechoď mi na oči,kapiš?"To tys mě málem přejela,namítla v duchu Cassie.Spěšně ale kývla a k její ohromné úlevě se motorkářka odvrátila.Ježíši,tohle je teda bezva způsob,jak začít první den ve škole,pomyslela si Cassie a spěchala ke vchodu.A první člověk,se kterým promluvím,je naprosto příšerná holka.No,po takovémhle začátku se aspoň už nic horšího stát nemůže.Kolem ní se kluci a holky zdravili,volali na sebe "ahoj",dívky se chichotaly a objímaly a kluci blbli.Všude bylo plno shonu a vzrušení a zdálo se,že tu každý každého zná.Kromě Cassie.Ta jen postávala a dívala se na zbrusu nové účesy kluků a zbrusu nové oblečení holek,cítila vůně hromady parfémů a nepotřebné vody po holení a připadala si osamělá jako ještě nikdy.Tak běž,napomenula se přísně.Nepostávej tady a nepátrej do té dívce - musíš zjistit,kde máš první hodinu.Třeba tam potkáš někoho,kdo je taky sám,a budete si moct popovídat.Musíš se jako extrovert chovat,když chceš,aby si lidi mysleli,že taková jsi.První hodinu měla mít tvůrčí psaní,volitelný předmět v rámci angličtiny,a Cassie byla ráda,že si ho vybrala.Měla psaní ráda a podleStudijního programu jí tenhle předmět nabízel možnost zveřejňovat práce ve školním literárním časopise a novinách.Na své staré škole přispívala do novin a tady by to třeba taky mohla dělat.V Programu se ovšem taky psalo,že na tvůrčí psaní jste se museli zapsat už na jaře a Cassie pořád nechápala,jak se babičce podařilo přihlásit ji okamžik před začátkem školního roku.Možná babička věděla u koho z vedení školy zatahat za nitky a tak vůbec.Třídu našla bez větších potíží a posadila se do nenápadné lavice skoro vzadu.Do místnosti se hrnuli žáci a vypadalo to,že si každý má s kým povídat.Cassie si nikdo ani trochu nevšímal.Začala si sveřepě čmárat na obal sešitu a snažila se předstírat,že se jí to vůbec netýká a že není ve třídě jediná,dko sedí sám."Ty jsi tu nová,že jo?"Kluk,co seděl před ní,se otočil.Jeho úsměv byl opravdu přátelský,ale taky tak oslnivý,že Cassie měla podezření,že ten kluk přesně ví,jak moc oslnivý.Měl kaštanové zvlněné vlasy a bylo jasné,že kdyby se postavil,bude pořád vysoký."Jsi tu nová,viď?"zopakoval."Jo,"odpověděla a ke své zlosti zaslechla,jak se jí hlas chvěje.Jenže když on byl tak hezký… "Jsem Cassie Blakeová.Právě jsem se sem přistěhovala z Kalifornie.""Já jsem Jeffrey Lovenou,"představil se."Aha,"Cassie se snažila,aby to vyznělo,jako by o něm už slyšela,protože se zdálo,že to ten kluk předpokládá."Pivot basketbalového týmu,"dodal. "A taky jeho kapitán.""Fakt?To je super."Fakt.To je trapas.Musí přijít s něčím lepším.Zní jako vypatlaná holka. "Teda - to musí být vážně zajímavý.""Zajímá tě basket?Třeba bysme si o něm někdy mohli pokecat."Cassie k němu najednou pocítila obrovskou vděčnost.Nevšímal si jejích hloupých řečí,ani toho,jak se ztrapňuje.Dobře,možná byl rád obdivován,ale co na tom záleží?Choval se přátelsky,a když ji s ním ostatní ve škole uvidí,začnou e na ni hned dívat jinak."To by bylo super,"odpověděla a přála si,aby byla schopná přijít i s nějakým jiným přídavným jménem. "Co třeba…třeba u oběda…?"Zničehonic na ni dopadl stín.Tak jí to tedy aspoň připadalo.Každopádně si najednou uvědomila,že někdo stojí vedle ní a pod tíhou toho pocitu její hlas vyzněl doztracena.Cassie udiveně zvedla hlavu.Vedle ní stála dívka,nejkrásnější dívka,jakou kdy Cassie viděla.Vysoká,nádherná,vytáhlá,s přitažlivými křivkami.Měla hustou hřívu havraních vlasů a její bledá kůže jako by vyzařovala sebevědomí a sílu."Ahoj Jeffrey,"pozdravila.Hlas měla na dívku hluboký,znělý,skoro zastřený."Faye."Jeffreyho hlas vyzněl o poznání méně nadšeně.Zdál se napjatý. "Čau."Dívka se k němu naklonila,jednou rukou se opřela o opěradlo jeho židle a Cassie zachytila vůni opojného parfému. "Přes prázdniny jsem se moc neviděli,"nadhodila. "Kdepak jsi byl?""Tak různě,"odpověděl Jeffrey ledabyle,ale jeho úsměv byl teď nucený a celé tělo měl napjaté."Neměl by ses takhle schovávat,darebáčku."Faye se sklonila ještě blíž.Měla na sobě top pořádně ukazoval její bujné tvary přímo na úrovni Jeffreyho očí.Cassie ale nedokázala odtrhnout oči od její tváře.měla smyslně,vzdorně vykrojená ústa a neobyčejné oči barvy medu.Téměř se zdálo,že v nich plápolá zvláštní zlaté světlo."Víš o tom,že v kině tenhle týden dávají nový horor?"nadhodila. "Mám horory ráda,Jeffrey.""Já je nějak zvlášť nemusím,"odpověděl Jeffrey.Faye se tiše zasmála.Byl to sytý,znepokojivý zvuk."Možná jsi zatím jenom na žádným nebyl s tou správnou holkou,"zašeptala. "Řekla bych,že když je dobrá atmosféra,můžou být velice…dráždivé."Cassie cítila,jak jí rudnou tváře,i když vlastně ani nevěděla proč.Jeffrey si olízl rty a vypadal proti své vůli zaujatě,ale taky vyděšeně.Jako zajíc uvízlý v pasti."Chtěl jsem vzít Sally o víkendu do Gloucesteru…""No,tak Sally budeš muset říct,že…ti do toho něco přišlo,"usmála se Faye a přelétla ho pohledem. "Můžeš mě vyzvednout v sobotu večer v sedm.""Faye,já - ""Jo,a nezapomeň přijít včas.Nesnáším kluky,co chodí pozdě."Celou tu dobu se černovláska na Cassie ani nepodívala,ovšem teď,když se zvedla k odchodu,ano.Pohled,který Cassie věnovala,byl vychytralý a tajnůstkářský,jako by si byla plně vědomá toho,že je Cassie poslouchala a měla z toho radost.Potom se obrátila zpátky k Jeffreymu."Jo a mimochodem,"prohlásila a zvedla ruku v unylém gestu,při kterém předvedla své rudé nehty, "tahle je taky z Crowhaven Road."Jeffrey užasle otevřel pusu.Na okamžik na Cassie upíral pohled plný zděšení a znechucení a pak se rychle otočil k tabuli.Faye se vydala na svoje místo úplně vzadu a potěšeně se usmívala.Co se tady proboha u všech všudy děje?pomyslela si Cassie celá rozhozená.Co na tom záleží,kde bydlí?Jeffrey ji teď místo oslnivého úsměvu ukazoval jen strnulá záda.Cassie neměla čas přemýšlet o čemkoliv dalším,protože učitel začal mluvit.Byl to muž klidného vzhledu s prošedivělými vousy a s brýlemi na nose.Představil se jako pan Humphries."A protože jste během letních prázdnin měli dost příležitostí vymluvit se,dávm vám pro změnu možnost se vypsat,"oznámil třídě. "Chci,aby každý z vás tady a teď spontánně napsal báseň.Některé z nich pak přečteme nahlas.Zvolte si téma,jaké chcete.Pokud vám ale dělá potíž nějaké si vymyslet,můžete psát o svých snech."Třída zaúpěla,ale postupně se všichni ztišili a pustili se do ohryzávání per.Zato Casie se sklonila nad sešitem s divoce bušícím srdcem.Vnucovala se jí matná vzpomínka na sen z minulého týdne,ta,v níž se nad ní skláněla mamka s babičkou.O tom,ale psát nechtěla.Chtěla psát o něm.Za několik minut napsala první řádku.Když pan Humphries ohlásil,že mají končit,měla už báseň hotovou,a když si ji přečetla,ucítila lehké vzrušené zamrazení.Ta báseň byla dobrá,anebo si to Cassie aspoň myslela.Jenže co když ji učitel vyvolá,aby ji četla nahlas?Jasně že nechtěla,aby to udělal,ale co když ji k tomu přiměje a co když si nějaký spolužák bude myslet,že je dobrá a bude s ní potom chtít mluvit?Třeba se jí zeptají na toho kluka,o kterém píše,a pak by jim mohla vyprávět ten záhadný romantický příběh o jejich setkání.Možná by si o ní začali myslet,že je taky tak trochu záhadný romantický příběh o jejich setkání.Možná by si o ní začali myslet,že je taky tak trochu záhadná a romantická.Třeba by se o ní doslechla i ta dívka z viktoriánského domu…Pan Humphries chtěl nejdřív vyvolat dobrovolníky,a jak se dalo čekat,nikdo se nepřihlásil…ale vtom se vzadu jedna ruka zvedla.Učitel zaváhal.Cassie se otočila a uviděla,že ta zvednutá ruka má dlouhé červené nehty."Faye Chamberlainová,"kývl nakonec pan Humphries.Posadil se na okraj katedry a ta vysoká,nádherná dívka se postavila vedle něj.Cassie ovšem měla zvláštní dojem,že by se učitel raději odsunul dál od ní,kdyby mohl.Atmosféra ve třídě byla tak hustá,že by se dala krájet,a všechny oči se soustředily na Faye.Ta odhodila svou úžasnou černou hřívu dozadu a pokrčila rameny,díky čemuž jí top sklouzl ještě o kousek níž.Pohodila hlavou a zvolna se na třídu usmála,pak zvedla popsaný list."Tohle je moje báseň,"pronesla pomalu nakřáplým hlasem. "Jejím tématem je oheň."Cassie se zaraženě podívala na báseň,která ležela před ní na lavici.Pak ji ale zaujal Fazon hlas.Sním o ohni -Jazyky plamenů mě olizují.Mé vlasy pálí jako pochodeň.Mé tělo hoří pro tebe.Dotkni se mé kůže a neodtrhneš prsty -Zčernáš jako popel.Zemřeš však s úsměvem.Pak se i ty staneš jedním z plamenů.Zatímco jí třída užasle sledovala,Faye vytáhla sirku a nějakým způsobem - Cassie pořádně neviděla jakým - ji zapálila.Přidržela ji u papíru a ten vzplanul.Pak pozvolna přešla přímo před Jeffreyho a zastavila se tam a jemně mu před očima zamávala hořícím papírem.Obecenstvo začalo povykovat,hvízdat a bouchat do lavic.Spousta lidí ve třídě vypadala vyplašeně,ale na druhou stranu většinu kluků to podle všeho pořádně zaujalo.Některé holky se tvářily,jako by Faye záviděly odvahu pronést něco takového.Ozývaly se výkřiky: "Vidíš,Jeffrey,to máš z toho,že jsi takovej kus!" "Jdi do toho chlape!"
"Bacha,Jeffe,Sally na to přijde!"Jeffrey tam jen tak seděl a zátylek mu pomalu rudnul.Když papír už málem dosáhl až k jejím prstům,Faye Jeffreyho nechala být a odhodila list do odpadkového koše u katedry.Pan Humphries sebou ani netrhl,když uvnitř koše něco vzplálo,a Cassie ho za to obdivovala."Děkuji Faye,"pronesl nevzrušeně.
"Studenti,myslím,že to,co jsme právě viděli,bychom mohli brát jako ukázku…konkrétní poezie.Zítra si povíme něco o tradičnějších postupech.Tímto pro dnešek končíme."Faye vyšla ven ze dveří.Chvíli se nikdo ani nehnul.Pak jako by všechny vystřelila neviditelná pružina a nastal hromadný odchod.Jeffrey popadl sešit a zmizel.Cassie se podívala na svou vlastní báseň.Oheň.Ona a Faye psaly o tom samém…Zničehonic stránku vytrhla,zmuchlala ji a hodila ji do batohu.Tolik ke snům o tom,že bude romantická a záhadná.S takovouhle holkou na škole si jí přece nikdo nevšimne.Ale přitom to skoro vypadalo,jako by se jí všichni báli,napadlo ji.Dokonce i učitel.Proč ji nenechal po škole nebo něco?Nebo je zapalování ohňů v odpadkových koších v New Salemu běžná rutina?A jak to,že jí Jeffrey dovolil,aby po něm tahle vyjížděla?A co mu záleželo na tom,kde u všech všudy bydlím?Na chodbě sebrala dost odvahy na to,aby zastavila jednu dívku a zeptala se jí,kde je třída C310."Ve třetím patře,"vysvětlila jí. "Tam jsou všechny matematické třídy.Jdi nahoru po těchhle schodech - ""Hej!Bacha!Teď všichni mrkejte!"přerušil jí řev.Něco se vyřítilo chodbou a studenti uskakovali z cesty nalevo i napravo.Dvojnásobné něco.Zaražená Cassie viděla,že jsou to dva kluci na kolečkových bruslích.Hnali se davem studentů a přitom se smáli a hulákali.Když ji jeden z nich míjel,Cassie zahlédla rozuchané,po ramena dlouhé blond vlasy a lehce šikmé modrozelené oči tvaru mandlí - a pak to samé uviděla znovu,když se kolem prohnal druhý.Byli si podobní jako vejce vejci,až na to,že jeden měl na sobě triko Mega deth a druhý Mőtley Crče.Nechávali za sebou pořádný zmatek.Vyráželi spolužákům učebnice z rukou a tahali holky za oblečení.Když dojeli na konec chodby,jeden z nich chytil za minisukni hezkou zrzku a hbitě jí ji zvedl až po pás.Dívka zaječela a pustila batoh,aby si sukni stáhla."Proč nikdo nic neudělá?"vyhrkla Cassie.Copak se všichni na téhle škole pomátli? "Proč je nikdo nezastaví - nebo je nenahlásí - nebo něco…""Děláš si srandu?To jsou Hendersonovi,"odpověděla dívka a šla pryč.Připojila se k jiné dívce a Cassie zachytila útržek věty,který dolehl až k ní "…ani nezná Klub…"Obě se po ní ohlédly a šly pryč.Jaký Klub?Podle toho,jak to ta dívka vyslovila,by to slovo mělo začínat velkým písmenem.Co má nějaký klub společného s porušováním školního řádu?Co je tohle proboha za školu?Znovu zazvonilo a Cassie si uvědomila,že jde pozdě na hodinu.Hodila batoh přes rameno a utíkala ke schodům***Když začala přestávka na oběd,Cassie ještě pořád s nikým neprohodila víc než "čau" nebo "ahoj",ať se snažila jak chtěla,a dívku s lesklými vlasy taky nikde nezahlédla - ne,že by ji to nějak zvlášť překvapilo,když uvážila kolik poschodí a chodeb škola má.Přitom,jak se teď cítila nesvá,by se stejně neodvážila tu dívku oslovit,i kdybyse s ní potkala.V žaludku se jí uhnízdil odporný svíravý pocit.Stačil jí jediný pohled do prosklené jídelny plné rozesmátých studentů a podlomila se jí kolena.Neměla na to.Prostě jí chyběla kuráž.Objala se rukama a vydala se pryč.Šla pořád dál,až prošla přímo skrz hlavní vchod a ven ze dveří.Neměla ponětí,kam má namířeno - možná domů,vtom ji ale zaujala bujná zelená tráva na kopci.Ne,rozhodla se.Poobědvám tady.Z úbočí kopce,směrem dolů vyčnívalo několik přírodních skalních výběžků a Cassie zjistila,že si může pohodlně sednout do malého výmolu ve stínu stromu pod jedním z nich.Skála jí zakrývala výhled na školu.Bylo to málem,jako by škola neexistovala.Viděla klikatící se schody vedoucí k úpatí kopce a na silnici pod ním,ale seshora ji nikdo nemohl vidět.Jak tak seděla a dívala se na pampelišky vykukující z trávy,pomalu z ní to napětí spadlo.No tak tohle ráno nebylo zrovna nejúžasnější,a co má být?Odpoledne bude všechno lepší.Jako by jí to říkalo i modré nebe bez mraků.A skála,co měla za zády - proslulá červená žula z Nové Anglie - jí dávala pocit bezpečí.Bylo to podvné,ale ve skále téměř slyšela tlumené dunění jako prudce zrychlený tlukot srdce.Tep života.Zajímalo by mě,co se stane,když k ní přiložím tvář,napadlo Cassie se zvláštním vzrušením.Vyrušily jí nějaké hlasy.Cassie se lekla a klekla si,aby se podívala přes vršek skály - a ztuhla.Byla to ta holka,Faye.Doprovázely ji další dvě dívky a jedna z nich byla ta motorkářka,která ji dnes ráno málem přejela.Druhá byla lehce nazrzlá blondýnka s útlým pasem a s hrudníkem vyvinutým tak,jak Cassie ještě u dospívající holky neviděla.Smály se a nenuceně kráčely po schodech dolů - přímo směrem ke Cassie.Tak prostě jenom vstanu a pozdravím je,pomyslela si Cassie,ale neudělala to.Pořád měla v živé paměti ty znepokojivé medové oči.Zůstala tiše sedět a doufala,že projdou kolem ní dolů až na úpatí kopce a pak pryč ze školních pozemků.Místo toho se zastavily na odpočívadle přímo nad Cassie.Seděly s nohama na schodech a vytahovaly sáčky s obědem.Byly tak blízko,že Cassie rozeznala lesk červeného kamene na přívěsku na Fayině krku.I když teď byla Cassie ve stínu,kdyby se pohnula,určitě by si jí všimly.Ocitla se v pasti."Nešel někdo za náma,Deborah?"zeptala se Faye líně,zatímco se prohrabávala batohem.Motorkářka se pohrdavě zasmála. "Nikdo není tak pitomej,aby to zkoušel.""Dobře.Protože tohle je přísně tajný.Nechci,aby se o tom jistá osoba něco dozvěděla,"prohlásila Faye.Vytáhla poznámkový blok s červenými deskami a položila si ho na koleno. "Tak teď se podíváme,jak můžem důstojně oslavit začátek pololetí.Mám chuť udělat něco obzvlášť hříšnýho."
2025 ©