Dívky,které přišly na večeři,se jmenovaly Laurel a Melanie.Laurel byla ta,kterou Cassie viděla s Dianou v knihovně.Když si ji teď prohlédla zblízka,viděla,že je velmi štíhlá a má světle hnědé vlasy,skoro stejně dlouhé jako Diana,a hezkou uličnickou tvář.Byla oblečená do květovaných šatů a na nohou měla vysoké růžové tenisky."Je to vegetariánská pizza,že jo?"ujišťovala se,když za sebou kopnutím zavírala dveře,protože v náručí nesla kupu umělohmotných krabic. "Doufám,že jsi neobjednala nějaký patriarchální výplod se salámem.""Žádné maso,"ujistila ji Diana a znovu otevřela dveře,za kterými trpělivě čekala další dívka."Páni - promiň!"zahulákala Laurel cestou do kuchyně. "Přinesla jsem věci na salát."Diana a ta dívka se jako na povel otočily a zavolaly: "Ale žádný tofu.""Ne,jenom zeleninu a bylinky,"uklidňoval je z kuchyně hlas Laurel.Diana a druhé dívka se na sebe s úlevou podívaly.Cassie se snažila překonat ostych.Ta nová dívka byla určitě z posledního ročníku.Byla vysoká a oduševnělým způsobem krásná.Hladkou kaštanovou hřívu měla čelenkou staženou dozadu a šedé oči pod nimi byly klidné a pronikavé.Byla jediným člověkem,kterého kdy Cassie viděla,co vypadal,jako by nosil brýle,i když žádné neměla."Tohle je Melanie,"představila ji Diana. "Bydlí tady na ulici v domě číslo čtyři.Melanie,tohle je Cassie Blakeová - nedávno se přistěhovala do čísla dvanáct.Její babička je paní Howardová."Zamyšlené šedé oči se obrátily na Cassie a Melanie pak přikývla. "Ahoj.""Ahoj,"odpověděla Cassie ,která byla ráda,že je vykoupaná,a doufala,že na ní Dianiny šaty nevypadají moc hloupě."Melanie je mozek naší party,"vysvětlovala Diana laskavým hlasem. "Je fantasticky chytrá.A o počítačích ví úplně všechno.""Úplně všechno ne,"odpověděla bez úsměvu Melanie. "Někdy mi připadá,že nevím vůbec nic."Podívala se na Dianu. "O Cassie jsem zaslechla nějaké zvěsti v souvislosti s Faye,ale nikdo mi nechtěl říct nic víc.""Já vím.Přišla jsem na to až dneska.Možná už ztrácím přehled o tom,co se ve škole skutečně děje - ale tos mi nemohla říct aspoň to,že ses něco doslechla?""Nemůžeš bojovat za všechny,Diano."Diana se na ni jen podívala a pak zlehka potřásla hlavou."Cassie,mohla bys jít do kuchyně a pomoct Laurel se salátem?Laurel se ti bude líbit,je ve stejném ročníku jako ty."Laurel stála u kuchyňské linky, na které ležely hromady zeleniny a krájela jako divá."Diana řekla,že ti mám pomoct."Laurel se otočila. "Super!Můžeš umýt támhletu pastuší tobolku - je čerstvá,takže po ní nejspíš leze spousta místní divoké fauny."Pastuší tobolku?Cassie si nejistě prohlédla několik hromádek bylinek.Je to něco,co by měla znát?"Ehm..tohle?"tipla si a zvedla tmavozelený trojúhelníkovitý list s moučně bílou spodní stranou."Ne,to je divoký špenát."Laurel ukázala loktem na kupku dlouhých štíhlých listů se střapatými okraji."Támhleto je pastuší tobolka.Ale klidně je umyj obě.""Používáš někdy na saláty - um,řimbabu?"zeptala se váhavě Cassie,když lístky omývala.Byla ráda,že může něčím přispět.Tyhle dívky byly tak chytré,tak schopné a tak vyrovnané.Zoufale na ně chtěla udělat dobrý dojem.Laurel se usmála a přikývla. "Jo,ale musíš si dávat pozor,abys jí nesnědla moc,jinak můžeš dostat vyrážku.Řimbaba se hodí i na jiné věci.Je z ní dobrá tinktura na poštípání hmyzem a skvělý nápoj lá - "Laurel zničehonic zmlkla a pokračovala ve zběsilém krájení. "Ták,a s tímhle krvavcem jsem hotová.Je dobré natrhat bylinky,aby byly čerstvé,"dodala rychle, "protože chutnají líp a jsou ještě plné života od Matky Země."Cassie na ni opatrně pohlédla.Možná tahle holka nakonec tak docela vyrovnaná nebyla.Plné života od Matky Země?Jenže potom si znenadání vybavila ten den,kdy se opírala o rudou žulu a cítila dunění hluboko v jejím nitru.Teda vlastně,když si představovala,že to cítí.Jo,vlastně docela chápala,že si někdo může myslet,že čerstvé rostliny jsou plné života."Fajn,a máme to.Můžeš říct Di a Melanie,že salát je připravený.A já přinesu talíře,"ozvala se Laurel.Cassie se vrátila do prostorného obývacího pokoje.Melanie a Diana byly zabrané do rozhovoru a ani jedna si nevšimla,že se jim Cassie objevila za zády."…ujmeš se jí,jako by byla štěně,cos našla na ulici.Děláš to v jednom kuse,"říkala právě vážně Melanie a Diana ji poslouchala s rukama zříženýma na hrudi. "Ale co se stane potom - ?"Náhle zmlkla,když si Diana všimla Cassie a dotkla se Melaniina předloktí."Salát je hotový,"oznámila jim Cassie a cítila se trapně.To mluvily o ní?Ona má být to štěně z ulice?Ale to přece nebyla Dianina slova,říkala to jen Melanie.Cassie sebe samu přesvědčovala,že je jí jedno,co si o ní Melanie Myslí.Když se ale na ni Melanie podívala,zatímco jedly salát,její klidné šedé oči nebyly nepřátelské,jenom - zamyšlené.A když dorazila pizza,Cassie musela obdivovat nenucenost,s jakou ostatní tři dívky vtipkovaly a bavily se s klukem,co ji přinesl a který vypadal na vysokoškoláka.Melanie ho natolik zaujala,že se prakticky poval dál,ale Diana mu se smíchem zabouchla dveře před nosem.Potom jim Melanie vyprávěla několik zábavných historek o své prázdninové cestě do Kanady a Cassie na její poznámku skoro zapomněla.Byl to senzační pocit jen tak si bezstarostně,přátelsky povídat,nebýt outsider.Cassie byla šťastná,že ji Diana k sobě pozvala,a když viděla,jak se na ni Diana usmívá…pořád jí připadalo,že se jí to snad jenom zdá.Když se ale chystala k odchodu,zažila šok.Diana jí podala urovnanou hromádku oblečení - na šedém svetru teď nebyla po sazích ani stopa - a řekla : "Zavezu tě domů.S babiččiným autem si nelam hlavu.Když mi dáš klíčky,řeknu Chrisovi Hendersonovi,ať ti ho přiveze."Cassie se zarazila ve chvíli,kdy jí klíčky podávala."Hendersonovi?To jako - nemyslíš jednoho z Hendersonovic dvojčat?"Diana se usmála,zatímco odemykala svou hondu. "Takže jsi o nich už slyšela.Chris je fajn,vážně.Je jednom trochu divoký.Neboj."Když odjížděly,Cassie si vzpomněla,že tomu,co hrál přehazku s jejím batohem,říkali Doug,a ne Chris.Jenže stejně z toho byla trochu nesvá."My se tady na Crowhaven Road všichni známe,"vysvětlovala jí Diana konejšivým tónem. "Vidíš,támhle bydlí Laurel a hned vedla Faye.My,co jsme tu vyrostli,se snažíme držet při sobě.Bude to v pořádku.""Snažíte se držet při sobě?"Cassie náhle napadla znepokojivá myšlenka."Ano."Dianin hlas zněl záměrně nenuceně. "Máme takový klub…""To myslíš ten Klub?"Cassie byla tak vyplašená,že ji přerušila. "Chceš říct - že ty jsi v něm taky?Ty a Laurel a Melanie?""Mm,"odpověděla Diana. "Tak a jsi doma.Zítra ti zavolám - třeba bych za tebou mohla zajít.A v pondělí spolu můžem jet do školy…"Když si všimla Cassiina výrazu,zarazila se. "Co se děje Cassie?"zeptala se přátelsky.Cassie zavrtěla hlavou. "Já nevím…teda,vlastně vím.Říkala jsem ti,jak jsem zaslechla,jak se spolu Faye,Suzan a Deborah první den ve škole bavily - tím jsem si právě zavařila.Slyšela jsem,co říkaly,a vím,že jsou v Klubu.A bylo to vážně hrozný…Nechápu,jak můžeš být součástí něčeho takového,spolu s nimi.""Není to tak,jak si myslíš…"Dianin laskavý hlas nakrátko umlkl. "A já to nedokážu pořádně vysvětlit,ale povím ti tohle - neposuzuj celý Klub podle Faye.Faye má hodně skrytých dobrých stránek,jen je umět najít."Cassie si pomyslela,že na tohle hledání by člověk potřeboval řádkovací elektronový mikroskop.A taky to Dianě řekla.Diana se zasmála. "Ne,věř mi.Znám ji odmalička.Všichni se tu známe tak dlouho.""Ale…"Cassie se na ni s obavami podívala. "Ty se jí nebojíš?Nemyslíš,že by ti mohla zkusit provést něco strašného?""Ne,"prohlásila rázně Diana. "To si nemyslím.Zaprvé,Faye…slíbila mi,že nic takového neudělá.A za druhé…"podívala se na Cassie skoro omluvně,akočli v koutcích úst pohrával úsměv, "doufám,že mě nezačneš nenávidět,ale Faye je shodou okolností moje sestřenice."Cassie spadla čelist."Tady v ulici jsme většinou všichni bratranci a sestřenice,"dodala Diana tiše. "Někdy z druhého nebo třetího kolena,ale spousta z nás je v užší přízni.Na,tohle je bylinkový čaj,který mi Laurel přes léto připravila,"dodala a vložila Cassie do ruky krabičku. "Dnes večer si ho trochu uvař,jestli nebudeš moct usnout.Mělo by to pomoct.Tak ahoj zítra ráno."***Když se Diana objevila u dveří,měla vlasy stažené do dlouhého nádherného francouzského copu,který jí visel na záda jako hedvábný střapec.V jedné ruce držela balíček voňavých sušených lístků zabalených v jemné gáze."Říkala,že tvoje mamka má chřipku,tak jsem jí přinesla nějaký čaj.Je dobrý a kašel a zimnici.Vyzkoušelas ten čaj,co jsem ti dala včera večer?"Cassie kývla. "Nemohla jsem tomu uvěřit.Hned jsem usnula,a když jsem se dnes ráno probudila,cítila jsem se skvěle.Co v něm bylo?""No,například drcená šanta kočičí,"odpověděla a pak se usmála Cassiině reakci.
"Žádný strach.Na lidi to nemá takový účinek,jako na kočky.Jenom tě uvolní."Je možné,že tohle Diana dělala to ráno,kdy ji Cassie poprvé viděla?Připravovala nějaký čaj?Cassie se jí zatím netroufala přiznat,že ji ten den sledovala,ale potěšilo ji,když jí slíbila,že ten čaj chtěla připravit a dát ho Cassiině mamce osobně."Je to jednoduchý bylinkový lék s minerály na zimnici,"vysvětlila tiše paní Blakeové a v jejím hlase zazněl uklidňující tón.Cassiina mamka na okamžik zaváhala a potom natáhla ruku k hrníčku,ochutnala ho a pak zvedla hlavu a usmála se na Dianu.Cassie zaplavil hřejivý pocit.Dokonce i stará tvář Cassiiny babičky se při pohledu na Dianu roztáhla do úsměvu,když dívky potkala na chodbě,jak jdou do Cassiina pokoje."Musí to být bezva mít takovouhle babičku,"poznamenala Diana. "Musím mít spoustu zážitků."Cassie se ulevilo.Bála se,že si Diana všimne jen její bradavice,shrbených zad a drsných prošedivělých vlasů."Je vážně senza,"přikývla a samotnou ji udivilo,jak se její pohled na babičku změnil ode dne,kdy ji poprvé spatřila ve dveřích. "A jsem ráda,že jsem ji konečně poznala,protože to je jediná příbuzná,kterou mám.Ostatní prarodiče už umřeli.""Moji taky,"odpověděla Diana. "I moje mamka.Je to smutný,protože jsem si vždycky přála mít mladší sestru,jenže mamka umřela ten rok,co jsem se narodila,a táta se znovu neoženil,takže se mi tohle přání nesplnilo.""Já jsem si taky vždycky přála mít sestru,"zamumlala Cassie.Chvíli bylo ticho.Potom Diana prohodila: "To je krásný pokoj.""Já vím,"řekla Cassie a rozhlížela se po masivním lesklém nábytku,starosvětských závěsech a tvrdých židlích. "Je krásný,ale vypadá to tu jako v muzeu.Všechno tohle jsem si nechala dovézt z domova."Ukázala na hromadu svých věcí v koutě. "Zkusila jsem je tu rozestavět,ale bála jsem se,že něco poškrábu nebo rozbiju."Diana se rozesmála. "S tím bych si starosti nedělala.Tyhle věci přežily posledních tři sta let,takže ještě nějaký ten pátek vydrží.Jen bys měla přestavět pokoj tak,aby sem tvoje věci zapadaly.Můžem to zkusit příští víkend - Laurel a Melanie nám určitě pomůžou.Bude to zábava."Cassie si představila Dianin světlý,vzdušný,krásně sladěný pokoj a zmocnilo se jí radostné očekávání.Kdyby její pokoj vypadal jen zpola tak pěkně,bude spokojená."Jsi ke mně hrozně milá,"vyhrkla a pak zamrkala a položila si ruku na čelo. "Já vím,jak neskutečně hloupě to zní,"dodala bezradně, "ale je to pravda.
Chci říct,děláš pro mě tohle všechno a nic z toho nemáš.A … prostě to nedovedu pochopit,že se ti vůbec chce."Diana se dívala oknem na oceán.Hladina byla zvlněná a blyštěla se,jak odrážela zářivě modrou zářijovou oblohu bez mráčku. "Už jsem ti to jednou vysvětlila,"odpověděla a usmála se. "Vážně si myslím,že jsi moc fajn holka.Bylo od tebe hezké,že jsi Sally pomohla,a zachovala ses statečně,když ses vzepřela Faye.Proto tě moc obdivuju.A krom toho,"dodala a pokrčila rameny, "mě baví pomáhat ostatním.Nepřipadá mi,že bych z toho nic neměla.Zato mi pořád vrtá hlavou,proč jsou ostatní tak milí ke mně."Cassie se na ni podívala.Diana seděla u okna zalitá slunečním světlem,které její bělostnou postavu lemovalo jako svatozář.Její plavé vlasy jako by doslova zářily a její profil byl dokonalý jako mistrně opracovaná kamej.Copak to Diana vážně netušila?"No,podle mě to bude tak trochu tím,jak se pořád snažíš ve všech vidět to dobré,"usoudila Cassie. "Ostatní něčemu takovému nejspíš nedokážou odolat.Navíc nejsi nafoukaná a opravdu se zajímáš o to,co si druzí myslí…a řekla bych,že fakt,že jsi nejkrásnější holka,jakou jsem kdy viděla,taky nebude na škodu,"dodala nakonec.Diana vyprskla smíchy. "Je mi líto,že jsi vyrostla obklopená takovými příšerami,"odpověděla.Pak zvážněla a znovu se zadívala oknem ven a pohrávala si se šňůrkou od závěsu. "Jenže,víš…"vydechla a vyznělo to skoro ostýchavě.Potom se obrátila na Cassie s očima tak jasně zelenýma,že Cassie zapomněla dýchat."Víš,je to zvláštní,že jsme obě chtěly mít sestry a žádné z nás se to nesplnilo,"pokračovala. "A od okamžiku,kdy jsem tě uviděla v laboratořích…víš,připadalo mi,jako bys byla moje mladší sestra.Zní to divně,ale je to pravda."Cassie to divné nepřipadalo.Od chvíle,kdy Dianu poprvé uviděla,taky měla pocit,jako by mezi nimi existovalo jakési pouto."A…nevím.Přijde mi,že jsme jaksi naladěné na stejnou notu,že si s tebou rozumím ještě víc než s Melanie a Laurel,i když se sotva známe.Cítím,že mě dovedeš pochopit a že…že ti můžu důvěřovat.""To můžeš,"řekla Cassie tiše,ale s jistotou,která jí samotnou překvapila. "Taky nechápu ,proč,ale můžeš mi důvěřovat,ať se děje cokoliv.""Takže,kdybys chtěla…"Diana se lehce zamračila,kousla se do rtu a nezvedala oči od nařasené látky závěsu. "Ehm…napadlo mě,že bysme třeba mohly být jedna pro druhou jako sestry.Jako,že bysme se navzájem adoptovaly,a já bych tak měla mladší sestru a ty zase starší.Ale jenom,jestli chceš,"dodala spěšně a znovu zvedla hlavu.Jestli chci?
Cassiin problém byl v tom,že netušila,co má dělat - popadnout Dianu do náručí,tancovat po pokoji,rozesmát se na celé kolo nebo se rozbřečet."To by bylo fajn,Ldokázala ze sebe po minutě dostat.Srdce se jí div nerozskočilo samou radostí,když Dianě věnovala plachý úsměv.Přitom se jí ale dívala zpříma do očí. "Ne,to by bylo - senzační."***"Dneska ráno vypadáš už líp,mami,"řekla Cassie.Mamka seděla na kraji postele a usmála se na ni."Měla jsem pořádnou chřipku,ale teď už je mi líp,"odpověděla."A ty - ty vypadáš šťastnější,zlatíčko.""To taky jsem,"odpověděla Cassie a dala jí letmou pusu na tvář.Ani si nedokážeš představit o kolik,pomyslela si.To ráno se málem vyrovnalo prvnímu dnu školy,co se týče vzrušení a očekávání.Je mi jedno,jestli mě zbytek školy nenávidí,pomyslela si Cassie.Stačí,že tam bude Diana.Jen při tom pomyšlení už ji nic jiného nemohlo rozházet.Diana ten den vypadala obzvlášť krásně.Oblékla si zelené semišové sáčko lemované modrým hedvábím přes džíny,které byly vybledlé skoro doběla.Kolem krku měla pověšený jednoduchý přívěšek s jediným kamenem mléčné barvy,který se modrobíle třpytil.Cassie byla hrdá už jen na to,že může jít po škole po jejím boku.A na chodbách si všimla zvláštní změny.Snad co tři kroky je někdo zastavil."Jé,čau,Diano - máš minutku?" "Diano,moc ráda tě vidím…" "Diano,já snad umřu.Aspoň o tomhle víkendu popřemýšlej."(To se ozval jeden kluk.)Prakticky každý,kolem koho prošly,si chtěl s Dianou popovídat,a ti,co neměli co říct,jen postávali poblíž a poslouchali je.Cassie sledovala,jak se Diana se všemi baví.Kluci,co škemrali,aby s nimi šla na rande,byli jediní,koho s úsměvem odbyla.Někteří po Cassie vrhali nervózní pohledy,ale nikdo před ní neustupoval,ani o ní neříkal nic hnusného.Diana očividně dokázala zastínit i vliv Faye.Nakonec se pár minut před zvonením Diana vymanila zástupu spolužáků a doprovodila Cassie na angličtinu.Nejenže s ní šla do třídy,ale sedla si do lavice vedle Cassie a povídala si s ní a nevšímala pohledů zbytku třídy."Tenhle týden musíme uspořádat další párty a dát si pizzu,"navrhla nahlas a zřetelně. "Taky jsme s Laurel přemýšlely,jak ti můžeme zvelebit pokoj,jestli do toho ještě pořád chceš jít.A vážně si myslím,že by ses měla zapsat do dějepisné přípravky na vysokou.Taky tam chodím,je to poslední hodina a učitelka,paní Lanningová,je bezvadná…"Mluvila dál a zdánlivě si vůbec nevšímala ostatních žáků,ale Cassie cítila v břiše mravenčení jako by vypila láhev sodovky.
Holky,které se k ní minulý týden obracely zády a bleskurychle před ní utíkaly,teď dychtivě naslouchaly Dianinu monologu a přikyvovaly,jako by se jich rozhovor týkal."No,já už radši půjdu.Sejdeme se ve čtvrt na dvanáct a půjdem spolu na oběd,"usmála se Diana."A kde?"zeptala se Cassie a málem zpanikařila,když Diana vstala.Zrovna jí došlo,že Dianu - ani Laurel nebo Melanie - nikdy předtím v jídelně neviděla."Jo,promiň,budu v jídelně - v zadní části.Za skleněnými dveřmi.Je to naše zašívána.Však uvidíš,"řekla Diana.Dívky kolem Diany si vyměnily užaslé pohledy.Když Diana odešla,jedna z nich se ozvala."Oni ti dovolí obědvat v zašívárně?"zeptala se nervózně."Vypadá to tak,"odpověděla jí Cassie nepřítomně a dívala se za Dianou."Ale…"Dívky se na sebe znovu podívaly. "Ty jsi v Klubu?"dokončila otázku jedna z nich.Cassie se cítila nesvá. "Ne…vlastně nejsem.Jenom se kamarádím s Dianou."Po chvíli ticha se dívky posadily na místa.Zdálo se,že je to překvapilo,ale také to na ně udělalo dojem.Cassie tomu skoro nevěnovala pozornost.Dívala se na dveře a na dívku,která vešla dovnitř právě v okamžiku,kdy se Diana chystala vyjít ven.Faye to ráno taky vypadala obzvlášť krásně.Černé vlasy měla rozcuchané a lesklé,její bledá pleť zářila.Její rty se zdály ještě smyslnější než kdy předtím,protože je zvýrazňoval jakýsi nový tmavě malinový odstín rtěnky.Měla na sobě rudý svetr,který zvýrazňoval její křivky.Zastavila se ve dveřích a zastoupila Dianě cestu.Podívaly se na sebe.Byl to dlouhý,odhadující pohled,zastřené zlaté oči si vyzývavě měřily zelené.Žádná z nich nepromluvila,ale vzduchem mezi nimi divže nelétaly elektrické jiskry.Cassie skoro cítila souboj těch dvou silných myslí o převahu.Nakonec to byla Faye,kdo ustoupil,ovšem s tím,že Dianě uvolnila dveře s ironicky rozmáchlým gestem,které vyjadřovalo spíš pohrdání než zdvořilost.A když ji Diana míjela,Faye,aniž se na ni podívala,něco prohodila přes rameno."Co říkala?"zeptala se jedna z dívek Cassie.Cassie zavrtěla hlavou. "Nic jsem neslyšela."Jenže lhala.Slyšela to.Jen nechápala.Faye ucedila: "Vyhrála bitvu,ale válku prohraješ."***Na obědě Cassie žasla nad tím,,jak to,že si místnosti vzadu v jídelně nevšimla.Pochopila ale,jak je možné,že jí neviděly Diana ani její kamarádky - u vchodu do zadní místnosti se tísnil hlouček studentů.Někteří jen postávali kolem a jiní doufali,že je někdo pozve dovnitř,nebo se jen tak poflakovali poblíž,rozhodně ale bránili lidem,co seděli uvnitř,ve výhledu do jídelny.Žádný div,že tahle místnost byla oblíbené místo k posezení.Na zdi byla zavěšená televize,i když ji přes ten hluk kolem nebylo slyšet.Dokonce tu měli i mikrovlnku a automat s ovocnými nápoji.Cassie si uvědomovala,jak se jí na záda upírají pohledy,když vešla dovnitř a posadila se vedle Diany,jenže dnes to byly pohledy plné závisti.Melanie a Laurel tam byly taky.
A stejně tak Sean,ten malý potměšilý kluk,který jí vybízel,aby šla za ředitelem.A ještě kluk s rozcuchanými světlými vlasy a lehce zešikmenýma modrozelenýma očima - panebože,jedno z Hendersonovic dvojčat!Cassie se na něj snažila nekoukat vyplašeně,když Diana kývla směrem k němu a přestavila ho: "Tohle je Christopher Henderson - Chrisi,chtěla bych ti představit Cassie.Však víš,vzal si jí Zajdu."Blonďák se otočil a bránil se. "Ani jsem se ho nedotkl.Vůbec jsem ho neviděl jasný?V té době jsem byl někde úplně jinde."Diana a Melanie se na sebe shovívavě podívaly. "Chrisi,"zeptala se Diana. "o čem to zase mluvíš?""O králíkovi té holky.Já ho nevzal.Malá chlupatá zvířátka mě neberou.Všichni jsme bratři jasný?"Diana na něj chvíli nevěřícně koukala,potom zavrtěla hlavou. "Klidně jez dál,Chrisi.To je jedno."Chris se zamračil,pokrčil rameny,a pak se obrátil zpátky k Seanovi. "Tak jsem jsem objevil tu novou skupinu,Choleru.A oni teď vydali nový album…""Ale někdo mi auto přece odvézt musel,"nadhodila nesměle Cassie."To on,"kývla Laurel. "Jenom nemá dobrou paměť,co se týče reality všedních dnů.Zato toho ví hodně o muzice."Sean,jak si Cassie všimla,se tady choval docela jinak než tehdy u skříněk.Byl zdvořilost sama,překypoval ochotou a často holkám nabízel,že jim něco přinese a ony se k němu chovaly tak trochu jako k otravnému mladšímu bratrovi.On a Laurel byli spolu s Cassie v jejich kroužku jediní z předposledního ročníku.Pár minut potom,co začali jíst,se ve dveřích objevila nazrzlá blond hlava.Suzan se tvářila naštvaně."Deborah má místo oběda trest a Faye se někam vypařila a vyvádí bůhvíco,takže jím tady,"oznámila.Diana se na ni podívala. "Tak fajn,"řekla klidně a potom dodala: "Tohle je moje kamarádka Cassie,Suzan.Cassie,tohle je Suzan Whittierová.""Ahoj,"pozdravila ji Cassie a snažila se aby to vyznělo nenuceně.Na okamžik zavládlo napjaté ticho.Potom Suzan zvedla porcelánově modré oči k nebi. "Ahoj,"odpověděla nakonec a bez dalších cavyků se posadila a začala ze sáčku vytahovat oběd.Cassie sledovala Suzan,jak vyndává jídlo na stůl,pak vrhla krátký pohled na Dianu a tázavě zvedla obočí.Uslyšela zapraskání plastu,jak Suzan ze sáčku vytáhla poslední krabičku.Nato se ozval pronikavý výkřik Laurel."No tý jo - snad se nechystáš jist tohleto?Víš ,co je v těch věcech za hrůzy,Suzan?Hovězí tuk,sádlo,palmový olej - a asi z padesáti procent jsou to jenom sacharidy…"Diana se hryzala do rtu a Cassie se tiše třásla,jak se snažila udržet vážný výraz.Nakonec toho na Cassie bylo moc a začala se chichotat.Jakmile s tím začala,vyprskla smíchy i Diana.Všichni na ně zmateně zírali.Cassie se s úsměvem podívala na svůj tuňákový sendvič.Po tolika týdnech samoty,zjistila,kam patří.Byla Dianinou kamarádkou,Dianinou mladší sestrou.Její místo bylo tady po jejím boku.
2025 ©