ruzne-knihy.blogerka.cz

Jakmile máme zase všichni pevnou půdu pod nohama, Lauren a Čtyřka nás provedou úzkým tunelem. Stěny jsou z kamene a strop se svažuje. Mám pocit, jako bych sestupovala hluboko do srdce země. Osvětlení v tunelu je sporadické. V temném prostoru osvětleném mdlými lampami se sama sobě vždy ztratím, dokud do mě nenarazí někdo další. V kruhu světla pod lampou se pokaždé uklidním. číst dál

Upírám oči k podlaze a stojím za těmi, kteří se jako Neohrožení narodili a rozhodli se jimi zůstat. Všichni jsou vyšší než já, takže i když zvednu hlavu, vidím jenom jejich ramena v černých šatech. Jakmile si poslední dívka vybere svou frakci - Mírumilovnost - je čas jít. Neohrožení vycházejí ze sálu jako první. Kráčím kolem šedé řady mužů a žen, ke kterým jsem až doposud patřila, a odhodlaně zarývám pohled do zátylku před sebou. číst dál

Autobus, který nás veze na Obřad volby, je plný osob v šedých košilích a šedých kalhotách. Mraky náhle prosvítí bledý sluneční kotouč; připomíná doutnající konec cigarety. Nikdy kouřit nebudu — cigarety podněcují marnivost - ale pokuřující hlouček Upřímných před budovou, kde nás autobus vysadí, si z toho nic nedělá. číst dál

Domů dorazím o pět minut dřív než obvykle, pokud se mi nepředbíhají hodinky. Hodinky jsou jedinou ozdobou, kterou Odevzdanost povoluje, a to jenom proto, že jsou praktické. Mají šedý pásek a skleněný ciferník. Když je správně nakloním, skoro se v nich vidím. číst dál

Když se probudím, mám zpocené dlaně a tíží mě pocit viny. Ležím na sklápěcím křesle v zrcadlové místnosti. Zakloním hlavu a spatřím za sebou Tori. Se sevřenými rty nám oběma sundává elektrody z čela. Čekám, že se ke všemu nějak vyjádří - jako že zkouška skončila nebo že jsem si vedla dobře, ačkoli jak bych mohla v takovémhle testu neobstát? - ale ona nic neříká, jen mi z hlavy odpojí dráty. číst dál

Po obědě začnou zkoušky. Sedíme u dlouhých stolů v jídelně. Organizátoři vždy vyvolají deset lidí, do každé zkušební místnosti jednoho. Sedím vedle Caleba a naproti Susan, která bydlí vedle nás. číst dál

V našem domě je jedno zrcadlo. Visí za posuvným panelem v chodbě v horním patře. Můžu se do něj podívat druhý den každého třetího měsíce, když mi matka stříhá vlasy — jedno z pravidel naší frakce. číst dál

Informace o žolíkách číst dál

„Já jsem těhotná?“ Automaticky jsem vystřelila rukou k bříšku, jako by se mělo v ten okamžik stát něco zvláštního. číst dál

Z posledních sil a s posledními zbytky naděje jsem ještě jednou zkusila zalomcovat oky, která mi svírala zápěstí. Jedno se pohnulo a než se nade mnou objevil v celé své vlkodlačí mohutnosti a chlupaté ohyzdnosti, vytáhla jsem dlouhý hřeb ze ztrouchnivělého houbou prolezlého dřeva. Někdo by jim měl říct, že vlhkost nedělá masivnímu nábytku moc dobře. číst dál

„Miluji tě, Abby, tak moc tě potřebuji.“ Vztyčil se nade mnou, opírajíc se o lokty. Jeho hebká ústa pomalu laskala můj obličej. Každý dotek byl lehounký, jako zatřepotání motýlích křidélek. číst dál

„Miluji tě, Abby, tak moc tě potřebuji.“ Vztyčil se nade mnou, opírajíc se o lokty. Jeho hebká ústa pomalu laskala můj obličej. Každý dotek byl lehounký, jako zatřepotání motýlích křidélek. číst dál

„Abby, jen klid.“ Alexovy mohutné paže se kolem mne omotaly a konejšivě mne vtáhly do jeho horké náruče. Ještě pořád byl od pasu nahý a tak mi dal okusit ten nádherný pocit, dotýkat se jeho holé kůže. Hruď měl hebkou a hladkou, stejně jako Adrian, avšak to neuvěřitelné teplo, co z něho vyzařovalo, to jsem od svého muže neznala. číst dál

Pokrčila jsem rameny a cítila se nepřístojně. Vtrhla jsem do jeho života, aniž bych o něm cokoliv věděla. Aniž bych znala jeho tajemství, co ho po nocích trápí a jaké zlé sny ho budí ze spaní. On byl tím, kdo mi dodával sílu a já tu jen tiše seděla a nevěděla, co říct. číst dál

Týden, jak dlouhá se to zdá být doba. Jenže jen pokud se na něco těšíte a to nebyl zrovna můj případ. Když před pár dny, celý sinalý úbytkem krve, Alex odcházel, neusmíval se. Ani já se nedokázala donutit k povzbudivému úsměvu. Jediný, kdo to viděl pozitivně, nebo to alespoň velmi přesvědčivě hrál, byl Adrian. Sice jsme se všemožně vyhýbali tématu pátečního poledne, ale on se snažil poukazovat především na kladné stránky naší dohody. číst dál